Zakázané věci

Vzhledem k tomu, že by tyhle zážitky jednotlivě netvořily dostatečně obsáhlý článek, rozhodl jsem se je všechny smíchat dohromady.

Tetování

Už dlouho jsem toužil po tetování a když přišly mé sedmnácté narozeniny, rozhodl jsem se rodiče k nějakému menšímu obrázku přemluvit. To šlo poměrně jednoduše, mamka mi to odkejvala hned, táta potom co jsem si vybral motiv.
Teď ale přišla na řadu těžší část celé věci - přesvědčit Kena. Tetování, piercingy a podobně byly proti pravidlům AYUSY a čekal jsem, že mi to teda můj host dad nekompromisně zakáže. Nestalo se tak! Stačilo mu to jen říct, mamka mu napsala email s tím, že souhlasí a šel jsem.
Nejdřív jsem měl na předloktí jenom indiánského orla, ale později jsem si nechal dodělat ještě vlka a symboly na vyplnění. Mám teď kérku přes celou ruku a moc se mi líbí. A není to jenom obrázek z katalogu - oboje mi designoval táta a jedná se o originální práce, které nido jiný nemá. Navíc je to hezká vzpomínka na USA :-).

Jablečné víno

Alkohol byl také AYUSOU zakázaný. A nejen to, bylo velice těžké ho jako nezletilý koupit. Přesto jsem se tam několikrát napil a chodil na párty. Tam se teda pilo nejvíc pivo ve třetinkách a když jsem si ty plechovky dal čtyři a nic mi nebylo, koukali se na mě skoro jako na zvíře. Oni už se po pěti váleli na zemi :-D.
Jednou jsme se s kamarádem Jessem rozhodli vyrobit si vlastní nápoj. Na internetu jsme si našli recept - bylo to poměrně jednoduché a ingredience nebyly nijak drahé. Jednalo se o jakési jablečné víno/mošt. Byl potřeba jablečný džus, spousta cukru, droždí a trocha skořice. Všechno se to smíchalo dohromady, uložilo do průhledné nádoby a nechalo několik dní kvasit.
Výsledek nebyl špatný, když se přidala další skořice a cukr, chutnalo to docela dobře.
A bylo to dost silný :-). Dokonce to ochutnala i Jesseho maminka a přisvědčila, že to opravdu není to nejhoršǐ, co kdy pila.

Řízení

No tak řídit jsem taky nesměl, asi kvůli pojištění, ale i tohle pravidlo jsem porušil. Do teď se divím, jaktože na to všechno nepřišli a já tam zůstal až dokonce.
Řídil jsem několikrát, a to ne jenom na parkovištích - občas jsem projížděl sousedstvím a jindy i kousek ke kamarádovi domů. No s automatem to je opravdu lehké a není se teda čeho bát.

"Zábava" v obchoďáku

Jednou jsme měli jít s kamarádem do kina, na film A haunted house, ale když jsme se tam dostali, zjistili jsme, že je přístupný až od 17. Chrisovi sice bylo osmnáct, ale já měl mít sedmnácté narozeniny až za dva týdny. Nebyli by to typičtí Američané, kdyby mávli rukou a na film mě pustili.

Nic jiného, co by stálo za shlédnutí a bylo přístupné i pro mě, nedávali. Museli jsme teda vymyslet náhradní plán. Naštěstí byl docela blízko, jen přes velice rušnou ulici, velký obchodní dům. Vydali jsme se teda tam.

Bez přechodů jsme se na druhou stranu dostávali jenom těžko, ale nakonec jsme to zvládli bez těžkých zranění ;-).

V mallu jsme se nejdřív šli najíst - byly tam jenom fastfoody a tak jsem si dal hamburger s hranolkama. Od minule jsem zapomněl, jak mastné jídlo Chick-Fil-A má a opět jsem se zapřísahal, že už si ho nikdy nedám (nestalo se tak...).

Nejdřív jsme si celý obchoďák prošli a jenom tak koukalipo obchodech, povídali si o posilování a holkách, ale nakonec jsme se rozhodli, že si půjdeme vyzkoušet nějaké oblečení. No prostě jsme se začali chovat, jako uječený blondýny :-D.

Hadry jsme vybírali podle barev - většinou šlo o růžovou, nebo tyrkysově modrou. Dalším kritériem byla lesklost a upnutost látek. Vždycky jsme si něco takového vzali na sebe a šli se vyfotit před zrcadlo.

Vrchol nastal, když jsme šli do Abercrombie a vzali si krátké růžové kraťásky. Šli jsme se zeptat prodavaček, jestli nám to sluší, ale byl tam jenom jeden chlap. Ten se ale usmál, vzal vysílačku a zavolal své kolegyně ze skladu. Holky přišly, začaly se hrozně smát a řekly, ať to radši vrátíme.

Právě tohle se mi na Americe hrozně libí - tady doma by nás vyhnali, mračili se a jinak nám nadávali. Tam to vezmou s humorem a zasmějí se :-).

Myslím, že na youtube je dokonce i video jak se jich jdeme zeptat. Právě proto,že můj kamarád chtěl být slavným komikem, jsme tuhle šaškárnu podstoupili :-D

Austin - Texas

Jak asi víte, můj host dad má nevlastního syna Jona, který pracoval jako instalátor grafiky na auta (takový ty velký samolepky místo potisku) a jednoho dne dostal zakázku v Texasu. Přesněji ve městě Austin. Vzhledem tomu, že tentokrát šlo pouze o odstarnění té samolepky, vzal mě a Kenova vnuka s sebou. Měli jsme mu pomáhat.

Cestu jsme plánovali začít už brzo ráno, ale Jon zaspal a odjíždeli jsme tak okolo poledne. No bylo to pořádné spoždění a na radosti to nikomu nepřidalo. Museli jsme jet bez přestávky, na plánovanou pauzu by nám totiž nezbyl čas. Naštěstí jsem nemusel řídit ;-).

Vzdálenost 1,150 mílí jsme měli před sebou, Ken nám zabalil svačinu a nastartovaný Prius nebylo skoro slyšet. I když je v Americe benzín levný, přišlo nám vhod za něj alespoň trochu ušetřit. V autě byly docela ucházející repráky a tak jsme celou cestu měli o zábavu postaráno - většinou jsme poslouchali country, nebo rap a při obojím jsem docela trpěl :-D. Můj styl to opravdu nebyl.

Projížděli jsme celou Floridou, skrze Alabamu, přes Lousianu, kouskem Mississippi a nakonec až do Texasu. Tyhle jižní státy vypadaly všechny stejně - bažina a stromy se spustou lišejníku. Snad jen Texas se trochu změnil - figurovaly tam vyprahlé pláně a vysoká, tuhá traviska.

Hrůzu z hudby jsem ale zaháněl zábavnou konverzací a různými vtípky. Užil jsem si to a nasmál se. Naše témata zahrnovala velkou škálu - od holek, přes sport až po školu. Cestou jsme jedli ve fastfoodech, pili energetické nápoje a bojovali s únavou. Když jsme konečně dojeli, dopřáli jsme si pár hodin spánku v motelu kousek za městem. Jednalo se přesně o ten typ ubytováni, co ho znáte z filmů - nízká podlouhlá stavba, jeden malý pokoj vedle druhého s velkým oknem vepředu.

V Texasu mě čekalo docela velké překvapení - jedna benzínka/obchod se jmenovala 'U hrušky'. Samozřejmě, že jsme museli zastavit - chtěl jsem se podívat, co je to zač. A opravdu se jednalo o Čechy, kteří začali poměrně úspěšně podnikat. Prodávali trička s nápisy 'Czech Republic' a tak dále. Jaká náhoda, že jsem se tam dostal, co? :-)

I když se zrovna v tu dobu konal v Austinu velký hudební festival, neviděli jsme z něj téměř nic - pracovali jsme od tří ráno a před odbědem jsme už zase byli na cestě domů. A zbylý čas jsme opravdu jen doháněli spánek.

Práce samotná šla dobře od ruky - i když to bylo ve né zrovna příjemnou hodinu. Ten karavan byl sice velký, ale samolepka šla domů téměř sama. Tedy pokud se trochu ohřála propanbutanovou pochodní. Hotovo jsme měli před polednem - stačilo jenom vrátit vypůjčený žebřík a mohli jsme jet domů.

Na závěr bych snad jen zmínil, že Američani opravdu vidí vzdálenosti jinak. Nám by se vůbec nevyplatilo jet takovou dálku kvůli jedné zakázce. Přece jenom strávit tolik času v autě není nic příjemného a zisk nebyl dostatečně velký aby konpenzoval útrapy spojené s cestou.

Přesto jsem rád, že jsem takovýhle výlet/brigádu absolvoval, viděl jsem kus světa :-) a pár dolarů za práci bylo fajn.

Mám průser :-D

Jednou jsem si to přeskakování hodin odchytat musel. V pondělí jsem se rozhodl nejít do hodiny,
užít si druhého oběda a bavit se s kamarády. Za chvíli odjíždím a přišlo mi prostě důležitější
být s kamarády, než čas trávit na hodině, která mi nic nepřináší. Z angličtiny, nebo světových
náboženství bych se nikdy neulejval. Všechno šlo skvěle.

V pauze mezi dvěma obědy jsem si postál na záchodě s dalšími třemi lidmi. Zdaleka nejsem sám.
Dělá to každý. Jakmile zazvonil zvonek, vyběhl jsem ven a šel se sejít s kamarádkou. Procházeli
jsme se po chodbách a povídali a než jsem se nadál, tak zazvonil zvonek. Tentokrát na šestou
hodinu. A do té jsem musel.

                                         Školní knihovna :-)

Všechno vypadalo v pohodě, tedy dokud jsem na chodbě nepotkal tu učitelku, jejíž hodinu jsem
přeskočil. Zastavila mě, zeptala se proč. Bylo mi celkem jedno, co si mi stane, tak jsem jí řekl, že
jsem chtěl být s kamarádama. Ona se naštvala a poslala mě do té kanceláře.

Teď musím pomáhat v jídelně, 5 dní, ale vždycky jenom tak na deset minut. Není to nic moc
hroznýho. Je mi to fuk.

                                         A moje boty :-D

Později jsem ale zjistil, že jedna osoba v té hodině mě viděla předtím ve škole a rozhodla se
to na mě vykecat. Nemusím zdůrazňovat, jak naštvaný jsem byl. Učitelka proto celý zbytek
dne chodila z jedné třídy, kde jsem měl hodinu, do druhé, tedy dokud mě nechytila. Opravdu jí
nemám rád.

Jak jsem se málem dostal do problému

Hodně lidí ve škole nechodí do hodin a místo toho se jenom tak courá po chodbách, nebo si užívá další oběd (jsme rozdělení do dvou skupin - první a druhý oběd). Říká se tomu skipping a já jsem to udělal jen jednou. Ale to mě zrovna nechytli, takže pšš ;-).

Tentokrát jsem doprovázel jednu svojí kamarádku do hodiny, která byla na druhém konci budovy. No, než jsem tam došel, tak zazvonil zvonek. A já musel zpátky. A cestou se mi chtělo na záchod, tak jsem tam zastavil. To mě zdrželo ještě víc.

A aby toho nebylo málo, tak jsem potkal další dvě kamarádky (co jsou ve stejné hodině jako já) a že se jim prej nechce učit se. Mně se taky nechtělo, a tak jsme dvakrát obešli školu a pomalu zamířili do hodiny. Bylo asi 15 minut po zvonění.

                               Moje škola... Podívejte se na ty krávy, jsou všude!

Do třídy jsme samozřejmě vešli jako naprostí machři, neomluvili jsme se a jenom si sedli. Učitelka se naštvala a vzala si nás na chodbu. Tam nám vysvětlila, jak je naštvaná, že máme pozdní příchod. Já se skoro začal smát, protože v té hodině opravdu nic neděláme. Bohužel náš dobrý učitel na novinařinu odešel a tahle nová toho ví míň, než my.

Ve zkratce – poslala nás do kanceláře, kde nám řekli, že to není jejich problém a ať si to vyřešíme s ní. Naše vysvětlování ale neposlouchala...

Dopadlo to tak, že nám napsala jakousi poznámku, které nikdo neřeší. A zástupce ředitele, který takovýhle problémy řeší, mi při obědě nabídl trochu jeho brambůrků pod podmínkou, že už nebudu chodit pozdě :-).

Běžný den Exchange studenta

Mě by takovýhle článek určitě zajímal, když jsem byl doma, a tak o svém běžném dni také napíšu. Tady to je :-).

Ráno mi zazvonil budík, 5 ráno. Rozsvítil jsem světlo, vzal mobil a zkontroloval email. Přečetl jsem si povzbuzující citát a pak jsem došel do koupelny. Studená sprcha mě sice probrala, ale taky rozklepala, protože klimatizace byla puštěná celou noc a v baráku bylo tak sedmnáct stupňů. Zabalil jsem se do deky a zapnul klidnou hudbu. Posadil jsem se do židle a začal meditovat.

To mi zabralo zhruba 30 minut a snažím se to dělat každé ráno. Občas holt zaspím, ale s tím se nedá nic dělat. Jsem jenom člověk. Po meditaci jsem si připravil svačinu do školy. Jako každý den jsem si udělal sandwich s burákový máslem a medem. K tomu jsem do batohu přihodil jablko a pytlík s rozjedenými brambůrkami... A to se snažím žít zdravě.

Zapnul jsem si počítač a nějak ten čas začal utíkat hrozně rychle. Ani jsem si toho nevšiml a už bylo 6:13. Musel jsem rychle popadnout klíče a sluchátka, zapnout si iPod na iPhonu a téměř vyběhnout ze dveří. Autobus jsem fakt zmeškat nechtěl. Venku bylo tepleji, než v baráku :-D.

V autobuse jsem si sednul na své oblíbené místo (moje zastávka je první, tak si mohu vybírat) a pak už jsem si jenom hrál s mobilem a přemýšlel o blbostech.

Do školy jsme dojeli krátce před sedmou a měli jsme zhruba třicet minut času na to si povídat s kamarády, nebo si dopřát snídani zadarmo. Jídlo to není nejzdravější, ale tak nemusím za to platit, nestěžuji si.

U stolu jsem se potkal se svými dvěma kamarády a asi tady začala ta nejnudnější část dne. Škola... Koho by to zajímalo? Je všude stejné, i když se to tak nemusí zdát. Vezmu to jenom tak rychle a velmi stručně.

V angličtině jsme začali číst novou knížku, o černé feministce z minulého století. Moc se mi to zatím nelíbí, tolik nenávisti vůči mužům jsem ještě neviděl. Kniha se jmenuje Their Eyes Were Watching God a pokud neumíte dobře anglicky, tak bych jí nedoporučoval. Je tam hodně slangu a černého dialektu. Pomoc!

Historie USA proběhla docela normálně, ale zato v posilování se něco dělo. Dneska jsem se z jednoho prostého důvodu, který nebudu zmiňovat, nepřevlékl do uniformy. No a za trest jsem musel uklízet fotbalové hřiště a přemístit obří branky, protože sezóna "kopané" je u konce. Byla to docela otrava a pro mě to nebylo ani trošku příjemné.

Zbytek školního dne se opravdu nic nedělo, jen jsem nic nedělal. Nemusím se o známky starat (i když v hodinách, kde nemáme úkoly, mám pořád Áčka ;-)). Konečně zazvonil zvonek a já mohl jít domů.

Venku bylo vedro, ale naštěstí jsem měl kraťasy a tričko. Jakmile jsem se dostal domů, dal jsem si druhý oběd (poslední dobou mám pořád hlad) a pak jsem počkal, než přijde můj host father. Pak jsem se s ním vydal do posilovny.

Zaposilovali jsme si, já prohodil pár slov s lidmi, co je znám a pak jsme se vydali do bazénu. Krátce jsem si zaplaval a pak rovnou do vířivky. Tam jsme byli tak deset minut a pak jsem musel do Water Aerobics Class, což je takové cvičení pro důchodce v bazénu. Občas je tam také nějaká ta otylá dáma doufající ve 

změnu své postavy a pak já. Úplně moc mě to nebaví, ale host dad ty hodiny má rád, tak se vždy přidám.

Hodina v bazénu se mi zdála fakt dlouhá, ale nakonec to skončilo. Zaběhl jsem si do sauny a pak sprcha. Dojeli jsme domů a můj host dad vyjímečně upekl lososa a zelené fazolky. Bylo to fakt dobrý, ale normálně si dáváme něco ve fastfoodovém řetězci, jako je Zaxbys (kuře) anebo Taco Bell (tacos).

Úkoly jsem odložil a teď píšu tenhle článek :-).

Drogy a Amerika

Pár lidí už se na toto téma ptalo a rozhodně mi to přijde zajímavé. Jak je to s drogama a alkoholem tady v Americe, kde je vše regulované a zákony jsou hrozně přísné?

Tak předně bych řekl, že některé zákazy jsou opravdu směšné. Do osmnácti si nemohu koupit vteřinové lepidlo, kapky proti kašli a podobně. Co když jsem ale nemocný? Nebo potřebuju něco opravit? Tenhle 

zákon nedává smysl a hlavně žádné problémy neřeší...

Mezi mými spolužáky je nejoblíbenější marihuana, kterou tu kouří snad polovina studentů. Ta druhá půlka jsou buď Křesťané, nebo lidi s astmatem. A ani trošku nepřeháním. Sehnat jí je nejspíš velice jednoduché a z toho co jsem slyšel, je to mnohem lehčí a levnější, než alkohol. Proč taky ne, trocha trávy není vůbec škodlivá, na rozdíl od cigaret.

Mnozí často pokuřují trávu na školních záchodech, o přestávkách, nebo při obědě. Učitelé se tomu sice snaží zabránit, ale ono ve škole s 3000 lidmi to moc nejde.

O ostatních drogách toho tolik nevím. Je jasné, že věci jako extáze, nebo LSD se tu dá sehnat. Nejsem si jistý, jestli od lidí na high school, ale univerzitní studenti to mají určitě.

Na naší škole jsem zatím neslyšel o nikom, kdo by zemřel na předávkování, ale do problémů se kvůli různým práškům dostane každý den několik studentů. A berou všechno možný, i ten dříve zmíněný sirup proti kašli. Zoufalci.

Na shrnutí bych řekl, že se mezi mládeží mnohem víc hulí, než pije. Někteří lidi jsou obeznámení s obojím, ale převážně Křesťani nemají ani páru o co se jedná. Jejich zamlžené názory mně nic neříkají, ale moc se s nimi nehádám. Každý má právo na svůj názor. Jejich posledním argumentem, když jim dojdou slova, je něco ve stylu: Bible... bla bla bla... Ježíš... bla bla bla ;-).