Jak asi víte,
můj host dad má nevlastního syna Jona, který pracoval jako instalátor grafiky na
auta (takový ty velký samolepky místo potisku) a jednoho dne dostal zakázku v
Texasu. Přesněji ve městě Austin. Vzhledem tomu, že tentokrát šlo pouze o odstarnění té
samolepky, vzal mě a Kenova vnuka s sebou. Měli jsme mu pomáhat.
Cestu jsme
plánovali začít už brzo ráno, ale Jon zaspal a odjíždeli jsme tak okolo poledne. No
bylo to pořádné spoždění a na radosti to nikomu nepřidalo. Museli jsme jet bez přestávky,
na plánovanou pauzu by nám totiž nezbyl čas. Naštěstí jsem nemusel řídit ;-).
Vzdálenost
1,150 mílí jsme měli před sebou, Ken nám zabalil svačinu a nastartovaný Prius nebylo
skoro slyšet. I když je v Americe benzín levný, přišlo nám vhod za něj alespoň trochu
ušetřit. V autě byly docela ucházející repráky a tak jsme celou cestu měli o zábavu
postaráno - většinou jsme poslouchali country, nebo rap a při obojím jsem docela trpěl
:-D. Můj styl to opravdu nebyl.
Projížděli
jsme celou Floridou, skrze Alabamu, přes Lousianu, kouskem Mississippi a nakonec až do
Texasu. Tyhle jižní státy vypadaly všechny stejně - bažina a stromy se spustou
lišejníku. Snad jen Texas se trochu změnil - figurovaly tam vyprahlé pláně a vysoká, tuhá
traviska.
Hrůzu z hudby
jsem ale zaháněl zábavnou konverzací a různými vtípky. Užil jsem si to a nasmál se.
Naše témata zahrnovala velkou škálu - od holek, přes sport až po školu. Cestou jsme
jedli ve fastfoodech, pili energetické nápoje a bojovali s únavou. Když jsme konečně
dojeli, dopřáli jsme si pár hodin spánku v motelu kousek za městem. Jednalo se přesně o
ten typ ubytováni, co ho znáte z filmů - nízká podlouhlá stavba, jeden malý pokoj vedle
druhého s velkým oknem vepředu.
V Texasu mě
čekalo docela velké překvapení - jedna benzínka/obchod se jmenovala 'U hrušky'.
Samozřejmě, že jsme museli zastavit - chtěl jsem se podívat, co je to zač. A opravdu se
jednalo o Čechy, kteří začali poměrně úspěšně podnikat. Prodávali trička s nápisy 'Czech
Republic' a tak dále. Jaká náhoda, že jsem se tam dostal, co? :-)
I když se
zrovna v tu dobu konal v Austinu velký hudební festival, neviděli jsme z něj téměř nic -
pracovali jsme od tří ráno a před odbědem jsme už zase byli na cestě domů. A zbylý čas
jsme opravdu jen doháněli spánek.
Práce samotná
šla dobře od ruky - i když to bylo ve né zrovna příjemnou hodinu. Ten karavan byl
sice velký, ale samolepka šla domů téměř sama. Tedy pokud se trochu ohřála
propanbutanovou pochodní. Hotovo jsme měli před polednem - stačilo jenom vrátit
vypůjčený žebřík a mohli jsme jet domů.
Na závěr bych
snad jen zmínil, že Američani opravdu vidí vzdálenosti jinak. Nám by se vůbec
nevyplatilo jet takovou dálku kvůli jedné zakázce. Přece jenom strávit tolik
času v autě není nic
příjemného a zisk nebyl dostatečně velký aby konpenzoval útrapy spojené s cestou.
Přesto jsem
rád, že jsem takovýhle výlet/brigádu absolvoval, viděl jsem kus světa :-) a pár
dolarů za práci bylo fajn.
Pokračuješ? Super!
OdpovědětVymazatJojo :-) a mám spoustu připravenejch článků!
VymazatDostals nějaký prachy?
OdpovědětVymazatJojo dostal, ale už přesně nevim kolik...
VymazatJak dlouho jste jeli?
OdpovědětVymazatJeli jsme asi 23 hodin bez zastávky a zpátky něco přes den s pauzou na vyspání.
VymazatPěkněs tam nakynul podle fotky. To asi ty fástfůdy, že?
OdpovědětVymazatTrošku jsem přibral, ale ne nijak drasticky. Bylo to vidět hlavně v obličeji, bříško jsem neměl ;-)
Vymazat