sobota 12. října 2013

Austin - Texas

Jak asi víte, můj host dad má nevlastního syna Jona, který pracoval jako instalátor grafiky na auta (takový ty velký samolepky místo potisku) a jednoho dne dostal zakázku v Texasu. Přesněji ve městě Austin. Vzhledem tomu, že tentokrát šlo pouze o odstarnění té samolepky, vzal mě a Kenova vnuka s sebou. Měli jsme mu pomáhat.

Cestu jsme plánovali začít už brzo ráno, ale Jon zaspal a odjíždeli jsme tak okolo poledne. No bylo to pořádné spoždění a na radosti to nikomu nepřidalo. Museli jsme jet bez přestávky, na plánovanou pauzu by nám totiž nezbyl čas. Naštěstí jsem nemusel řídit ;-).



Vzdálenost 1,150 mílí jsme měli před sebou, Ken nám zabalil svačinu a nastartovaný Prius nebylo skoro slyšet. I když je v Americe benzín levný, přišlo nám vhod za něj alespoň trochu ušetřit. V autě byly docela ucházející repráky a tak jsme celou cestu měli o zábavu postaráno - většinou jsme poslouchali country, nebo rap a při obojím jsem docela trpěl :-D. Můj styl to opravdu nebyl.

Projížděli jsme celou Floridou, skrze Alabamu, přes Lousianu, kouskem Mississippi a nakonec až do Texasu. Tyhle jižní státy vypadaly všechny stejně - bažina a stromy se spustou lišejníku. Snad jen Texas se trochu změnil - figurovaly tam vyprahlé pláně a vysoká, tuhá traviska.



Hrůzu z hudby jsem ale zaháněl zábavnou konverzací a různými vtípky. Užil jsem si to a nasmál se. Naše témata zahrnovala velkou škálu - od holek, přes sport až po školu. Cestou jsme jedli ve fastfoodech, pili energetické nápoje a bojovali s únavou. Když jsme konečně dojeli, dopřáli jsme si pár hodin spánku v motelu kousek za městem. Jednalo se přesně o ten typ ubytováni, co ho znáte z filmů - nízká podlouhlá stavba, jeden malý pokoj vedle druhého s velkým oknem vepředu.

V Texasu mě čekalo docela velké překvapení - jedna benzínka/obchod se jmenovala 'U hrušky'. Samozřejmě, že jsme museli zastavit - chtěl jsem se podívat, co je to zač. A opravdu se jednalo o Čechy, kteří začali poměrně úspěšně podnikat. Prodávali trička s nápisy 'Czech Republic' a tak dále. Jaká náhoda, že jsem se tam dostal, co? :-)



I když se zrovna v tu dobu konal v Austinu velký hudební festival, neviděli jsme z něj téměř nic - pracovali jsme od tří ráno a před odbědem jsme už zase byli na cestě domů. A zbylý čas jsme opravdu jen doháněli spánek.

Práce samotná šla dobře od ruky - i když to bylo ve né zrovna příjemnou hodinu. Ten karavan byl sice velký, ale samolepka šla domů téměř sama. Tedy pokud se trochu ohřála propanbutanovou pochodní. Hotovo jsme měli před polednem - stačilo jenom vrátit vypůjčený žebřík a mohli jsme jet domů.



Na závěr bych snad jen zmínil, že Američani opravdu vidí vzdálenosti jinak. Nám by se vůbec nevyplatilo jet takovou dálku kvůli jedné zakázce. Přece jenom strávit tolik času v autě není nic příjemného a zisk nebyl dostatečně velký aby konpenzoval útrapy spojené s cestou.

Přesto jsem rád, že jsem takovýhle výlet/brigádu absolvoval, viděl jsem kus světa :-) a pár dolarů za práci bylo fajn.

8 komentářů:

  1. Pokračuješ? Super!

    OdpovědětVymazat
  2. Dostals nějaký prachy?

    OdpovědětVymazat
  3. Jak dlouho jste jeli?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jeli jsme asi 23 hodin bez zastávky a zpátky něco přes den s pauzou na vyspání.

      Vymazat
  4. Pěkněs tam nakynul podle fotky. To asi ty fástfůdy, že?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Trošku jsem přibral, ale ne nijak drasticky. Bylo to vidět hlavně v obličeji, bříško jsem neměl ;-)

      Vymazat