Dneska jsem si vzpomněl na dopis, který jsem tak v půlce
svého pobytu psal pro dalšího studenta, který měl jít ke Kenovi (nakonec u něj
byl jen pár měsíců a poté odjel – viz můj další článek). Poprosila mě o to
agentura AYUSA, měl uklidnit nerozhodné rodiče zmíněného studenta.
Našel jsem ho v mailu a dám ho sem. Jak anglicky, tak
přeložený do češtiny. Třeba se někomu z Vás bude hodit :-).
Pohled na dům, kde jsem bydlel... :-).
I was asked to write a
letter about living with a single host parent. Of course I immediately said
yes. Not only I like to write, but my experiences were so good that I wanted to
share them with as many people as possible.
I remember the time
when I had to decide whether I wanted to accept my placement or not. It had its
pluses and minuses and I discussed everything with my family. It was hard, but
eventually we choose to take it. I could end up with someone worse or wait for
a host family until the last moment. I didn't want to risk it.
When I arrived things
weren't awkward at all, because I already knew Ken through emails and skype
calls. We started talking and everything was fine from the very beginning. I
was even happy that there aren’t too many people around the first week. Even
with only Ken talking to me, everything was overwhelming and exciting.
The one and only flaw
this placement can eventually develop is the lack of a female figure. I really
missed my real mom and maybe, with a host mother around, things would be a little
easier. But this problem doesn't last long and it is easy to overcome.
So if you are in doubt
I would recommend to say yes. Life with a single parent is a little different
and unusual (if you live with both parents), but give it a shot :-).
Poprosili mě, abych napsal dopis o životě s pouze jedním host rodičem. Jasně, že jsem hned
souhlasil. Nejenže rád píšu, ale moje zkušenosti byly tak dobré, že jsem je
chtěl sdílet s co nejvíce lidmi.
Pamatuju si, jak jsem se musel rozhodnout, jestli umístění
přijmu, či nikoliv. Zvažoval jsem plusy a mínusy a probíral všechno se svou
rodinou. Bylo to těžké, ale nakonec jsem se rozhodl přijmout. Mohl jsem skončit
u někoho horšího, nebo čekat až na poslední moment před odjezdem. Nechtěl jsem
riskovat.
Když jsem přijel, tak první setkání bylo velmi přátelské.
Kena jsem už znal skrze emaily a skype. Hned jsme spolu začali mluvit a už od
začátku to bylo vpohodě. Dokonce jsem měl radost, že kolem mě není moc lidí. I
s pouhým Kenem to bylo velice ohromující a zajímavé.
Jedinou chybu, kterou tohle umístění mělo bylo to, že v
rodině chyběla ženská ruka. Moje pravá maminka mi hodně chyběla a možná,
kdybych měl host mom, nestýskalo by
se mi tolik. Ale tenhle pocit netrval nijak dlouho a dal se lehko překonat.
Ahoj Matěji, Už jsi se rozhodl jakou vysokou školu pujdeš studovat nebo už víš co budeš dělat po SŠ?
OdpovědětVymazatDlouho jsem se nemohl rozhodnout, co bych vlastně chtěl dělat a nakonec vyhrálo učitelství. Tam jsem měl opět problém vybrat si obor, vyhrál dějepis a občanka :-).
VymazatNo a k tomu se chci věnovat kovařině a možná se v budoucnu živit jen tím :-).
Tak to je super :) a jaké náboženství vyznáváš?
OdpovědětVymazat