středa 13. března 2013

Ruta Quetzal

Něktěří z Vás se zajímají, co to vlastně Ruta je, jak jsem se k tomu dostal, nebo co jsem všechno dělal. Sice se to netýká Ameriky, ale rozhodně to stojí za přečtení.



Ruta Quetzal je celosvětová soutěž/expedice. Každý rok je skupina studentů ze všech koutů světa vybranná na dobrodružnou cestu po zemích Jižní Ameriky a Španělsku. Podmínky jsou přísné, vždy jedou jen ti nejlepší studenti (nejde tu o známky, já měl 4 z chemie, jedná se spíš o motivaci, talent, a chuť dělat něco víc). Je třeba mluvit plynně španělsky a vyhrát uměleckou soutěž.



Já se o Rutě dozvěděl od své učitelky na španělštinu a ihned jsem se rozhodl, že se o to pokusím. Moc jsem neočekával, vždy vyhrávali jen studenti z dvojjazyčných gymnázií, ale rozhodně jsem měl chuť bojovat. Napsal jsem povídku o Sto rocích samoty, a pak jsem svou práci obhájil. Mé překvapení, poté co jsem vyhrál, bylo ohromné. Byl jsem první a ihned jsem se ve své škole stal slavným :-D.



Od španělského království jsem dostal vybavení a ještě před začátkem prázdnin jsem odletěl do Madridu, kde jsme se všichni sešli. Očekával jsem mnohé, ale že to bude takhle tvrdé, nikdy. Spali jsme ve stanech, sprchy byly jen studenné, často hasičskou hadicí, jídlo jsme měli tak třikrát denně a spánek... Toho jsme si moc neužili, často jsme chodili spát ve 3 ráno a z postele nás hnali v 6. Přesto to bylo nejlepších 5 týdnů mého života.



Přátelství, které jsme si za tak krátkou dobu vybudovali, je nezničitelné. Vím, že mi někteří zůstanou celý život a i když je třeba nikdy neuvidím, budeme si bližší, než lidi, co jsme je znali od malička.



Přijde mi velice těžké o Rutě psát, opravdu se toho stalo tolik, že to nejde popsat. Rozhodně ne v jednom článku. Procházeli jsme džunglí, pochodovali jsme ve tmě, celý den jen s litrem vody, chodili jsme na přednášky, jedli jsme typické kolumbijské jídlo, poznávali jsme jinou kulturu. Je toho mnohem víc, ale pokud chcete Rutu opravdu pochopit, musíte to prožít.



Místo slov nechám mluvit fotky, je to tak lepší a stejně po nich většina vždycky touží ;-).

                                                    Kolumbijský voják... docela malej :-)

                                          Deník jednoho z mých kamarádů.

                                                        Španělsko

                                                      Kolumbie

                                          Tyhle děti měly vlaječky všech zemí :-)

                                          Koupali jsme se asi tak dvakrát...

                                         Vesnice, kde byly ulice z hlíny... připadal jsem si jako
                                         v Africe.

                                          Miguel - on Rutu vymyslel.

                                         Hacienda na výrobu cukru.

                                         Naše časté pochody :-)

                                          Moje skupina  - Grupo 12.


18 komentářů:

  1. Myslím, že toto je zážitek na celý život

    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, myslím, že tohle fakt zapomenout nejde.

      Vymazat
  2. Kolik vás tam bylo? To jste se všichni sešli v Madridu? A je rozdíl ve španělský a jihoamerický španělštině?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bylo nás 251 a Evropani se sešli v Madridu, lidi z Jižní Ameriky letěli přímo do Kolumbie, kde jsme se konečně potkali :-)
      Přízvuk a pár slov (džus - zumo/jugo) a tak dále.

      Vymazat
  3. Toho vojáka jsi tam potkal? Aon se nechal fotit?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vojáci nás doprovázeli celou dobu, někteří byli fakt příjemní (jako tenhle) a jiní se tvářili trošku nepřístupně, ale jinak hodní.

      Vymazat
    2. V Kolumbii? To je tam tak nebezpečno? Psals sis taky deník?

      Vymazat
    3. Ano, v Kolumbii. Dá se říct, že celá Latinská Amerika je mimo turistickou zónu nebezpečná. Lidi sou moc milí, ale chudoba občas dělá divy. Nemluvě o všemožných guerillach a podobně.

      Deník jsem si psal a byla to opravdu zábava. Je dokonce i Česky, ale fotky sem nedám, na to je ten deník moc osobní :-)

      Vymazat
  4. Co to je za ovoce, nebo co to je?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to plod jednoho kolumbijského stromu (název fakt nevím :-D) a používá se jako červené barvivo - my jsme si pomalovali obličeje a ruce :-)

      Vymazat
  5. A tos obhajoval kde? Ve Španělsku?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, v Česku, v Institutu Cercvatéz. Mluvil jsem se španělskými diplomaty a tak :)

      Vymazat
    2. A ty máš nějaké španělské předky? Našla jsem si to a nepřipadá mi to moc jednoduchý něco napsat a španělsky to obhájit,

      Vymazat
    3. Nemám, moji předci jsou Češi a Němci. Jenom mám rád jazyky a opravdu hodně se jim věnuji.
      Bylo to hoooodně težký, překlad mi zabral mnoho hodin a trápení :-)

      Vymazat
    4. Takže mluvíš i německy? Sto roků samoty - to je Marquez, ne? Asi to přečíst nedokážu... Máš někde na netu tu svou povídku? Česky? Dík.

      Vymazat
    5. Kéž bych uměl německy, to by bylo super. Ale neumím. A je to Marquez, přečti si to v češtině a dělej si poznámky, je to super kniha :-)
      Povídku se pokusím najít a kdyžtak jí sem hodím...

      Vymazat
  6. Kde je tvoje práce? Nějak nemůžu najít, co tam psát... A chci jet na výlet!!!!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nevím, někam jsem jí zašantročil. Pokusím se jí najít :-)

      Vymazat