Už jsou to skoro dva roky, od té doby, co jsem
se vrátil z Ameriky. Přišlo mi zajímavé napsat článek o tom, co jsem si
zapamatoval a co naopak zapomněl. Tenhle textík bude zajímavý nejen pro Vás,
kteří se právě rozhodují jet, ale i pro mě, protože se upřímně zamyslím, nad
tím kolik mi toho zůstalo.
Začneme přízvukem.
Ten jsem ztratil poměrně brzy – první dny po návratu jsem měl problém mluvit
česky, naše slova pro mě byla nemožná vyslovit, ale rychle jsem si zvyknul.
Poté co jsem si skypoval s Kenem mě neuvěřitelně zaskočilo, jak najednou
mluvím s ukrutným českým přízvukem. Samozřejmě mi všichni kamarádi
záviděli můj americký přízvuk, ale mně už tak skvělý nepřipadal. A s časem
mizí stále víc. Je to vidět i u mé kamarádky, která byla na rok v Anglii.
Prostě s tím nejde nic dělat, jakmile nemluvíte každý den několik hodin,
hlasivky se opět přizpůsobí tomu jazyku, který používáte nejvíc.
Mojí výhodou je, že většinu knížek čtu v angličtině. Koupil jsem si
v Americe Kindle a je pro mě mnohem jednodušší si stahovat anglickou
literaturu. Udržuju si proto stále stejnou slovní zásobu, nebo se dokonce učím
nová, neznámá slova. V tomhle ohledu tedy nemám žádný problém.
S porozuměním
filmu, nebo jiné mluvené angličtiny také nemám vůbec žádný problém, je to jako
bych byl stále v Americe.
Psaní se mi zdá o něco horší, přeci jenom je jednoduché vyjít z praxe,
když člověk pravidelně netrénuje. Ale také to není nic kritického, jen mi občas
trvá trošku déle, než najdu potřebný výraz a to ještě jen na začátku, po pár
řádcích se dostanu zpátky do anglického módu.
A co bych napsal k mluvení? Tam je problém snad jen s tím přízvukem, jinak má
angličtina zůstává stejná.
Úplně jiná kapitola jsou známky ve škole a hodiny angličtiny. Letos už na ně nechodím –
zařídil jsem si individuální plán, ale ještě loni jsem se na nich sice nudil,
ale i tak jsem měl na konci roku horko těžko dvojku. Ptáte se proč? Ve škole se
učíme spoustu nesmyslných obratů, které nikdo v praxi nepoužívá,
gramatická pravidla, kterým nerozumí ani rodilý mluvčí a vlastnímu mluvení
přikládáme mnohem menší důležitost. Navíc jsem moc nedělal úkoly, nepracoval
s učebnicí a jak mám potom odpovídat na faktografické otázky v testu,
že? :-).
Přes to všechno bych řekl, že mi úroveň
angličtiny zůstala stejná, možná minimálně poklesla, ale stačí jeden den mluvit
a je zpátky. Jazyk, který se naučíte tím, že někde rok jste, se prostě nezapomíná.
Žádné komentáře:
Okomentovat