neděle 18. ledna 2015

Jak jsem na tom s angličtinou?

Už jsou to skoro dva roky, od té doby, co jsem se vrátil z Ameriky. Přišlo mi zajímavé napsat článek o tom, co jsem si zapamatoval a co naopak zapomněl. Tenhle textík bude zajímavý nejen pro Vás, kteří se právě rozhodují jet, ale i pro mě, protože se upřímně zamyslím, nad tím kolik mi toho zůstalo.

Začneme přízvukem. Ten jsem ztratil poměrně brzy – první dny po návratu jsem měl problém mluvit česky, naše slova pro mě byla nemožná vyslovit, ale rychle jsem si zvyknul. Poté co jsem si skypoval s Kenem mě neuvěřitelně zaskočilo, jak najednou mluvím s ukrutným českým přízvukem. Samozřejmě mi všichni kamarádi záviděli můj americký přízvuk, ale mně už tak skvělý nepřipadal. A s časem mizí stále víc. Je to vidět i u mé kamarádky, která byla na rok v Anglii. Prostě s tím nejde nic dělat, jakmile nemluvíte každý den několik hodin, hlasivky se opět přizpůsobí tomu jazyku, který používáte nejvíc.

Mojí výhodou je, že většinu knížek čtu v angličtině. Koupil jsem si v Americe Kindle a je pro mě mnohem jednodušší si stahovat anglickou literaturu. Udržuju si proto stále stejnou slovní zásobu, nebo se dokonce učím nová, neznámá slova. V tomhle ohledu tedy nemám žádný problém.

porozuměním filmu, nebo jiné mluvené angličtiny také nemám vůbec žádný problém, je to jako bych byl stále v Americe.

Psaní se mi zdá o něco horší, přeci jenom je jednoduché vyjít z praxe, když člověk pravidelně netrénuje. Ale také to není nic kritického, jen mi občas trvá trošku déle, než najdu potřebný výraz a to ještě jen na začátku, po pár řádcích se dostanu zpátky do anglického módu.

A co bych napsal k mluvení? Tam je problém snad jen s tím přízvukem, jinak má angličtina zůstává stejná.

Úplně jiná kapitola jsou známky ve škole a hodiny angličtiny. Letos už na ně nechodím – zařídil jsem si individuální plán, ale ještě loni jsem se na nich sice nudil, ale i tak jsem měl na konci roku horko těžko dvojku. Ptáte se proč? Ve škole se učíme spoustu nesmyslných obratů, které nikdo v praxi nepoužívá, gramatická pravidla, kterým nerozumí ani rodilý mluvčí a vlastnímu mluvení přikládáme mnohem menší důležitost. Navíc jsem moc nedělal úkoly, nepracoval s učebnicí a jak mám potom odpovídat na faktografické otázky v testu, že? :-).


Přes to všechno bych řekl, že mi úroveň angličtiny zůstala stejná, možná minimálně poklesla, ale stačí jeden den mluvit a je zpátky. Jazyk, který se naučíte tím, že někde rok jste, se prostě nezapomíná.

Žádné komentáře:

Okomentovat