Tak a je to tady,
škola. Docela jsem se i těšil, byl jsem plný nadšení a chtěl jsem poznat nové
lidi. To bylo večer předtím, než jsem musel vstávat v pět ráno, jenom
abych se stihl vysprchovat, nasnídat, připravit si sandwich a hodit do batohu
sešit a propisku. Pak už jsem utíkal na autobus, rovnou cestou do školy.
Samozřejmě že
ještě byla tma a tak jsem v autobuse usnul, ale každou zastávku jsem se
probouzel, protože paní řidička rozsvěcela světla. Nastupujeme první, většinou
tak v 6:25 a do školy se dostáváme v 6:50, což mi přijde naprosto
zbytečné, vzhledem k tomu, že samotná výuka začíná až v 7:33. Sedačky
jsou dost blízko u sebe a téměř nemám místo na nohy. A to jsem docela malej.
První den jsem udělal tu chybu, že jsem si vedle sebe nepoložil batoh a potom
jsem ještě musel sedět s někým. Od té doby sedávám jen se svým batohem,
jako většina lidí. Je to tak pohodlnější.
Z autobusu
vystupujeme přesně v 7 a s dvou tisícovým davem jsem se vydal
dovnitř, na školní dvůr, kde si všichni hrozně nahlas povídali a já si připadal
neuvěřitelně ztracený. V tu chvíli jsem si přál být doma, kde bych ještě
pořád měl prázdniny a totální pohodu. Našel jsem třídu, do které budu muset
jít, ale vzhledem k tomu, že tam nikdo nebyl, tak jsem se vrátil na dvůr a
jenom tak postával u zdi a koukal na lidi okolo sebe. Ten den jsem ani
s nikým moc nemluvil.
Zvonek mě
vysvobodil z toho utrpení, který jsem musel prožívat a tak jsem šel na
svou první hodinu. Měl jsem ten den španělštinu, ale to se během prvního týdne
změnilo. Úroveň výuky mi připadala jako v první třídě naší základní školy,
ostatní studenti měli na tváři nic netušící výrazy a já jsem se svou
španělštinou naprosto vynikal. Bylo to tak jednoduché. Učitelka nejprve
představila sebe a pak samozřejmě upozornila na mě a tak jsem se musel postavit
a říct, jak se jmenuju a odkud jsem. Pohoda.
Nebudu tady
podrobně rozepisovat své hodiny, pro to si vyhradím samostatný článek. Důležité
je, že jsem s mapkou v ruce bloudil po kampusu a snažil se zorientovat.
Dalo mi to docela dost práce, abych pravdu řekl, ale zatím jsem během 6 minut
přestávek vždycky z jedné třídy do druhé stačil přejít. Dá se do toho
vkombinovat i zastávka na záchodě, ale nic víc. Nějaké vykecávání
s kamarády, nebo pozdní studium na test nehrozí.
Den se vlekl, ale
nakonec konečně přišla pauza na oběd. Měl jsem připravený sandwich a tak jsem
se posadil na lavičku a prohodil pár slov s dalšími studenty, co tam
seděli tak sami, bez kamarádů. Stále jsem si přál být zpátky doma :-D.
Poslední zvonek,
konečně byly 3 a já mohl jít hledat svůj autobus. Došel jsem na parkoviště a
chvíli bloudil, ale nakonec jsem se domů dostal. A na závěr bych snad jen
dodal, že se mi škola ale vůbec nelíbí :-).
Žádné komentáře:
Okomentovat