pondělí 14. ledna 2013

Wrestling a další americké sporty


Po pár měsících svého pobytu a věčného nic nedělání, jsem se rozhodl začít s nějakým sportem, ale dlouho jsem se rozhodoval, co bych vlastně měl dělat. Cross country, nebo Wrestling.

První sport je takový přespolní běh a co si budeme říkat, na Floridě běhání není příjemné ani v lednu, s teplotami přes 30 a sluníčkem pražícím neuvěřitelnou silou. Wrestling naopak, ten se dělá v tělocvičně s klimatizací, a tak jsem si řekl proč ne, doma si to nevyzkouším.

                                          Takhle nějak wrestling vypadá :-)

Ve škole jsem zašel za koučem, který byl velice nadšený, že se nějaký exchange student zajímá o jeho sport. Hnedka jsem dostal přihlášku a instrukce co a jak. První tréning byl v pondělí, přihlášku jsem dostal ve čtvrtek.

Jenomže pro americké sporty je potřeba spoustu potvrzení, prohlídek u doktora a dalších dokumentů, které lidem akorát tak znepříjemňují život. Myslím, že je tu až moc pravidel, tak velkou kontrolu jako má jejich demokratický goverment jsem dlouho neviděl a moc se mi to nelíbí.

U doktora jsem zaplatil 25 dolarů za fyzickou prohlídku, pak jsem vyplnil přihlášku a přidal se do wrestlingové asociace na internetu. Vše jsem to měl vyřízené a v pondělí jsem byl připravený na tréning.

Nevím, jestli víte jak vypadá wrestling na high school, nejedná se o ty nahrané souboje, kde se lidé mlátí židlemi a mají na sobě různé kostýmy. Jsou to spíše takové řecko-římské zápasy, kde se jeden snaží uzemnit druhého a udržet na zemi pár vteřin. Je to dost dřina, ale to jsem nevěděl.

V tělocvičně byli všichni přátelští, hnedka mě zdravili a ptali se, odkud jsem. Když jsem říkal, že z Česka, všichni říkali, jak úžasné to je. Cítil jsem se mezi nimi docela dobře.

Pak dorazil kouč a na rozehřátí jsme šli běhat 2 míle. Do té doby jsem si myslel, že jsem v docela dobré kondici, ale tak hluboce jsem se mýlit nemohl. Po první míli jsem málem umřel a když jsem konečně doběhl (pořád ne poslední) téměř jsem nemohl chodit. A to byl opravdu jen začátek.

Jako další následovalo brutální posilování s naší vlastní vahou, kde jsme dělali cviky, o kterých jsem ani neslyšel. Něktěří studenti jsou tam opravdu neuvěřitelně silní, byl jsem až překvapený jak. Kliky, sedy lehy, planks, a tak dále, to vše jsme dělali.

                                          Zhruba takhle vypadají wrestlingové boty...

Nakonec jsme se rozdělili podle váhové kategorie a já, jako jediný nováček, jsem byl vhozený do ringu, kde jsem zápasil s dětmi, co wrestling dělaly několik let. Nebylo to nic lehkého, ale bavilo mě to. Vždy jsem prohrál, bolelo to, ale aspoň jsem se snažil.

Ale co se nestalo? Po pár trénincích jsem si nalomil prst, což by mě od tréningů nezastavilo, ale když jsem byl připravený se vrátit, školní administrativa mi oznámila, že zapomněli odeslat všelijaké formy, které jsem měl dlouho vyplněné, a tudíž jsem nemohl pokračovat ve wrestlingu. Stupidní pravidla, že?

Docela mě to štvalo, žádné další podzimní sporty otevřené nebyly a tak jsem prakticky nemohl nic dělat. Občas jsem běhal sám, ale postupně mě přemáhala lenost a nicnedělání. Je opravdu lehké vzdát se různých ideálů a žít si v pohodlí a když se na to tak zpětně koukám, byl jsem opravdu líný. A pořád jsem :-D.

Jako výsledek jsem se občas chodil dívat na různé zápasy a záviděl jsem svým spolužákům, kteří mohli zápasit. Nepřišlo mi to fér, ale tak jak se říká, život není fér a já jsem se alespoň přiučil, že je vždy třeba dohlédnout na lidi, co se mají starat o mé záležitosti.

3 komentáře:

  1. A co teda děláš za sport?

    OdpovědětVymazat
  2. Příští týden začíná track season, tak budu běhat

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkné oblečky. Takové seksíííí :-). Běhání je bezpečnější :-)

    OdpovědětVymazat