Běžný život v Americe

Aneb jak to chodí v neúplné rodině :-D.

Než jsem odjel, tak mě vždycky zajímalo, jak to vlastně chodí v Americe, jestli to je jiné, nebo podobné. Přesná odpoveď tady není, ale z toho, co jsem poznal já, je to opravdu rozdílné. Záleží také na rodině, do které se dostanete a na jejich tradicích.

Co mě udivilo nejvíc, je že téměř nikdy nejíme doma a pokud ano, tak to většinou jsou polotovary, které se hodí do mikrovonky a jsou hotové za pár minut. Pokud můj host dad uvaří čerstvé jídlo, je to téměř zázrak! Do restaurací chodíme alespoň čtyřikrát do týdne, ne li víckrát a často to nejsou fastfoodové řetězce. Jíme suši, indické jídlo, nebo třeba dobře udělané steaky.

                                          Beef O'Bradys - restaurace s výbornými křidýlky :-)

Další věcí jsou velké snídaně, na které chodíme skoro každou něděli. Jsou to vždy hory jídla, vajíčka, lívance, omelety, šunky, maso, prostě vše co si dovedete představit. Není divu, že jsou Američani obézní, když jsou schopní spořádat tolik jídla ke snádani a za pár hodin být připravení na oběd.

Kino. Tam jsme pořád, alespoň jednou do týdne. Ceny jsou vyšší, než v Česku, za lístek dáte 10 dolarů a za velký popcorn 8. Výhodou však je, že na popcorn i nápoje máte takzvaný free refil a můžete tak pít do halelůja. A jakmile se dostanete do té hlavní části kina, nikdo už lístky nekontroluje, takže můžete jít na víc filmů, za cenu jednoho. Ale pozor, ať vás nikdo nechytí! A sedadla nejsou číslovaná, takže se můžete posadit, kam chcete. Kino v Americe je prostě lepší, než v Česku :-D.

Potraviny jsou zde většinou také předem připravené, květák dostanete v sáčku s nápisem "Třikrát umyté" a nemusíte se s ničím namáhat, stará dobrá mikrovlnka pomůže se vším. Největším řetězcem je Publix, což je vlastně takový obří Albert, až na to že čistší a s mnohem více potravinami. Ceny jsou však poměrně vysoké, ale platy jsou tu lepší.

Bez auta je tu život těžký, protože vše je daleko a pěšky se nikam dojít nedá. Veřejná doprava neexistuje. Jako exchange student jste tedy odkázani na své host families, nebo kamarády, co jsou ochotní vás odvézt. Často je to velmi otravné a někdy to i kazí plány. Do školy jezdím žlutým autbuse, ale pokud bych se chtěl zdržet po škole, měl bych smůlu, takže veškeré konverzace probíhají během obědové pauzy.

To by bylo asi tak všechno zajímavé, že je zde lékařská péče neuvřitelně drahá a lidi nemají pojištění, je všeobecně známé...