Mám opravdu velké
štěstí, že jsem se dostal do té skupiny lidí, ve které jsem a že si mě oblíbili
na tolik, aby mě zvali na všechny akce, které společně pořádají. Je nás pět,
někdy šest a vždycky jsme spolu.
Těsně před Vánoci
jsme si naplánovali menší výlet na pláž, v pátek, místo školy. Trošku jsem se
bál, že mě host father nepustí, ale
nakonec s tím neměl žádný problém. Jsem vážně rád, že jsem u něj a ne někde
jinde, tolik volnosti bych jen tak někde nedostal.
V pátek ráno mě
Jesse (můj kamarád, viz. předchozí článek) vyzvedl u mě doma a společně jsme
jeli k Dannymu (kluk, s kterým jsem kampoval) domů a odtamtud jsme v minivanu vyjeli na pláž. Muzika byla na
plný pecky, veselá konverzace a mně nezbývalo nic jiného než znovu ocenit, že
zde můžou řídit už od 16, protože takový výlet na pláž je opravdu parádní.
Anna-Maria Beach se nachází v Tampě, zhruba hodinku cesty, takže
kousek ;-). Zastavili jsme se v Publix
a k obědu si koupili jejich vynikající sandwiche, které chutnají mnohem lépe,
než ty ze Subway a mají dokonce nižší
cenu.
Pláž byla téměř
prázdná, opravdu nikdo tam nebyl, až na jednu rodinu, zhruba kilometr od místa,
kde jsme leželi my a dvojici důchodců na úplně opačné straně. Počasí bylo
nádherné, modré nebe, sluníčko a třicítky. Hnedka jsme se svléknuli do plavek a
vzali skim boardy, což jsou vlastně
takové miniaturní surfy a začali jezdit po vodě. Mně to moc nešlo, já spíš
padal, než že bych se někam dostal, ale byla to zábava.
Když jsme se šli
projít, našli jsme mrtvého žraloka! Nepředstavujte si ale nic velkého, byl to
takový maličký chudáček, zhruba o velikosti dvoulitrové lahve limonády (už jsem
zmatený ze všech palců a mílí, ani nevím, kolik je centimetr :-D). Byla docela
zábava si s ním hrát, ale když jsme si všimli hejna rejnoků, museli jsme si
jednoho ulovit.
Danny měl
rybářskou síť a po dlouhé řadě pokusů-omylů jsme konečně jednoho chytili. To už
jsme měli připravenou jámu s vodou, kam jsme ho na chvíli dali, abychom se s
ním mohli vyfotit, nebo si na něj sáhnout. Byl to docela zážitek, nevím kolik
Čechů může říct, že ulovili divokého rejnoka :-D.
A aby těch zvířat
nebylo málo, tak jsme večer, už po setmění, narazili na skupinku zrovna se
líhnoucích mořských želv. Byly obklopeny davem důchodců a pár ochránců zvířat
jim pomáhalo najít si cestu do oceánu. Něco tak roztomilého jsem nikdy neviděl,
ale když jsem jim chtěl pomoct, nemohl jsem. Prý že nemám licenci na pomoc
želvám... Moje nenávist vůči vládě a jejím stupidním pravidlům je čím dál tím
větší...
Úplně večer jsme
se vydali domů, cestou se zastavili ve fastfoodovém řetězci a koupili nějaké
jídlo. A nakonec jsem ani ten den nejel domů, místo toho jsme všichni strávili
noc u Dannyho a pokusili jsme se shlédnout všechny tři díly Pána Prstenů. Nedostali
jsme se ani do půlky druhého, jak jsme byli unavení.
Opět to byl jeden
z nezapomenutelných dnů, který udělal můj pobyt tady jenom zajímavější :-).
Máš fotku těch líhnocích se želviček?
OdpovědětVymazatJá chci taky želvičky!!! A jak se omlouvá absence ve škole? Stačí omluvenka od rodiny?
OdpovědětVymazatBohužel fotku želviček nemám :/ ... A absence se tu tolik neřeší, stačí když rodina zavolá do školy :-)
OdpovědětVymazatNějak mě nebaví čekat tak dlouho na nové články :-(, jdu si najít jinýho bloggera.
OdpovědětVymazatOmlouvám se, za nedostatek článků - pár jich mám rozpracovaných a brzy je sem dám :-)
Vymazat