sobota 5. ledna 2013

Krize a její řešení


Před odjezdem jsem si říkal, že se mi nikdy stýskat nebude a jak je Amerika úžasná. Představoval jsem si zemi neskutečných možností, zábavy a úžasnosti. Ono to zas až tak pravda není a pokud odjedete, budete velice překvapení.

Jsem si jistý, že znáte krizi třetího dne z různých letních táborů a škol v přírodě. Je to teorie, většinou moc dobře nefunguje, ale pokud někam odjedete na rok, nastane krize třetího týdne, která může trvat poměrně dlouho.

A proč právě číslo tři? Protože hned po příjezdu je všechno nové a úžasné, člověk je překvapený a chce vše objevovat. V podstatě nemá čas na žádné stěžování, nebo stesky. Ale jakmile se trošku usadí, začne porovnávat rozdílnosti mezi USA a jeho vlastní zemí. Něco se mu bude líbit, ale většina ne. Bude se trápit, nebude mít nikoho blízkého, ke komu se obrátit a bude to hrůza.

I kdybych o tomto stavu četl, než jsem odjel, tak bych ho popřel. Já jsem přece silnější a lepší, než ti, co se 
jim stýskalo, ne? :-D.

Bohužel jsem nebyl. Přišel třetí týden a s ním škola. Doposud jsem byl nadšený, ale když jsem musel celý den bloudit po chodbách, bez kamarádů a sám, začal jsem se cítit dost mizerně. Netrvalo to dlouho a bylo mi do breku. První den jsem slzy udržel, snažil jsem se je překonat a také se mi to podařilo. Šel jsem spát velm brzy a doufal, že to další den bude jenom líp.

Ale nebylo. Bylo to horší a horší. Chtěl jsem jet domů. Chtěl je možná slabé slovo, toužil jsem po tom jet domů. Na nic jiného jsme nemyslel. Každý den, v intervalu zrhuba dvou týdnů, jsem přišel domů a začal jsem brečet, nadávat a zuřit. Poté jsem začal volat rodičům, ať mě odtud dostanou. Nadával jsem jim, prosil jsem, brečel, řval, vyhrožoval a choval jsem se jako idiot. Cítil jsem se hrozně. Ten pocit se nedá popsat. Musíte to zažít, jinak neuvěříte a nepochopíte.

Život najednou nemá smysl, nic není důležité. Já se nedokázal na nic soustředit, nic dělat, trávil jsem hodiny čumením do blba a doufal jsem, že se to zlepší. Ale sám jsem pro zlepšení nic nedělal! To byl můj nevětší problém. Jen jsem seděl a chtěl jsem jet domů, nehledal jsem kamarády, nesnažil jsem se zapojovat. Byl jsem pasivní a nenáviděl jsem svůj život. Chtěl jsem domů.

Na ostatních blozích jsem o této krizi nečetl, nevím jestli jí ostatní studenti neměli, nebo jenom nebyli dost odvážní to přiznat veřejně. Já bych byl rád, kdyby to udělali, protože by mi to pomohlo. Věděl bych, že v tom nejsem sám. A to je důležité.

Postupem času jsem si začal představovat různé nemoci a další potíže, ale o tom až jindy. Teď se vrátíme k tomu, co dělat, pokud začnete být homesick.

První věc, kterou bych doporučil, je omezit kontakt s rodinou a kamarády. Každý hovor mě akorát tak rozrušil, bylo to horší a horší. Hovor jednou za dva týdny bude bohatě stačit, i když vím, jak těžké to je. Věřte mi, já netoužil po ničem jiném, než se vrátit a všechny je obejmout a nikdy nepustit.

Neuzavírejte se sami do sebe, pokuste se najít si co nejvíc kamarádů a aktivit. Pokus budete zaměstnaní, bude to lepší. Já jsem si to tu začal užívat až po dlouhých třech měsících, i když to mohla být mnohem kratší doba. Jenom kdybych chtěl.

Nelitujte se a hlavně nelitujte toho, že jste odjeli. Je to životní zkušenost a rok není tak dlouhý, takže se to opravdu dá vydržet. Pak budete v půlce a řeknete si "Sakra, už mi zbývá jen 5  měsíců, já zpátky ani nechci."

Nevím, jestli Vám tyhle rady pomůžou, nebo ne, ale já jsem takovýhle postup vysledoval u sebe. A mohl jsem to mít mnohem příjemnější. Nepromarněte svůj čas a užívejte si každou minutu :-).

21 komentářů:

  1. Ahoj Matěji,
    je to moc hezký a pravdivý článek. Když si vzpomenu, jak jsem se cítil kdysi na studijích v Brně, když jsem opustil pohodlí domova, staré kamarády a rodinu, bylo to velmi podobné.
    Překonal jsem to stejným způsobem jako ty. Ale to jsem to měl mnohem a mnohem lehčí, protože domů to bylo jen pár hodin cesty vlakem...
    Užij si naplno pobyt v Americe a těším se na viděnou v Praze.
    Ahoj David

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Davide, díky za komentář :-) Podle mě jsou všechny začátky těžké a nezáleží ani tolik na tom, jestli je to domů kousek, nebo hrozně daleko...

      Vymazat
  2. Jseš fakt dost dobrej, že píšeš takhle otevřeně.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snažím se psát jak otevřeně to jde, a hlavně jsem se takhle cítil. A v tom stavu by mi opravdu pomohlo, kdybych narazil na článek o takových problémech a popřípadě jejich řešení. Prostě by bylo důležité vědět, že v tom nejsem sám...

      Vymazat
  3. Děkuji za otevřenost, jsem maminka exchange studenta.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář :) Někdy je to těžké, být otevřený, ale mně by to před pár měsíci hrozně pomohlo a tak doufám, že to teď pomůže jiným

      Vymazat
  4. Nazdar Mates, zdravím do Amériky;) Znám tak trochu tvoji mámu a vím, že ta krize je vždycky těžká pro všechny - děti i rodiče;) jsi fakt borec, žes to nevzdal;) Vzpomínám, jak jsem před lety odjela do Anglie (jen na pár týdnů) a jak jsem z toho byla vedle, zalezla po třech dnech, kdy na mne všechno kolem mluvilo jen anglicky, do svého pokoje a rozhodla se už nikdy nevystrčit nos. Ale člověk musí taky jíst a další věci, a tak mě to donutilo vylézt a začít komunikovat. Nakonec to byla docela sranda a litovala jsem, že to bylo na tak krátko...Měj se tam fajn, držím palce, pěsti i malíčky;) Tony

    OdpovědětVymazat
  5. A co americký holky? Ani ty tě tam nebavily? Bo co?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Po pravdě řečeno, ne, ani trošku jsem se o ně nezajímal hahaha

      Vymazat
  6. A teď se zajímáš? :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Je to syrový. Dík. Jen- oprav si chyby, je to škoda u tak otevřený zpovědi. Jo a najdi si je sám :-). Za tři dny je tady odhalím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Achjo, chyby... Těch já se nikdy nezbavím :-D. Pokusím se je najít, ale moc šancí si nedávám, protože si články po sobě vždycky čtu :-D
      A jinak díky za kompliment :-) snažil jsem se to popsat co nejpravdivěji, aby lidi věděli, do čeho se pouští.

      Vymazat
  8. Matěji, jsem profesorkou češtiny, publikuj svůj blog na veřejnějších fórech - např. MF Dnes, I hned..., trochu pouprav za0čátky.Píšeš dobře, ale málo veřejně. Toto je velmi důležitý článek.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobrý den a děkuji za radu :-) O víkendu se do toho všeho pustím

      Vymazat
  9. Ahoj Matěji,zdravíme tě z Radějova,od samého začátku tě obdivujeme,že ses na tuto zkušenost vůbec dal. Často jsme s vašima o tobě mluvili a prožívali jejich starosti o tebe. Každý týden jsme čekali,s jakými zprávami o víkendu přijedou. Jsi fakt šikovný a chytrý kluk. Jsme rádi,že už je věe,jak má asi být. Přejeme ti samé hezké a úspěšné dny,v daleké cizině. Až se vrátíš,doufáme,že nám budeš vyprávět. Měj se hezky a vše jen to nej,ti přejí sousedi Matějkovi z Radějova

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jééé ahoj! Já zdravím z Ameriky ;-). Ta zpráva mě hrozně potěšila a vyprávět určitě budu...

      Vymazat
  10. Ja ti to rikala tady celou dobu aby sis to uzival!!! Ale tak lepsi na to prijit dyl nez nikdy ze jo :D ale priste me laskave poslouchej!!!! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nojooo já vím! Ale stejně jsem ti nechtěl věřit ;p

      Vymazat
  11. Ja ti to rikala tady celou dobu aby sis to uzival!!! Ale tak lepsi na to prijit dyl nez nikdy ze jo :D ale priste me laskave poslouchej!!!! ;)

    OdpovědětVymazat
  12. Proč Tvůj blog nepokračoval?

    OdpovědětVymazat