Byl jsem zrovna
ve škole, když mi přišla sms od mamky Zavolej
až budeš moct. Byl únor, hrozně brzy
na to, aby si mě vybrala hostitelská rodina, tak jsem o téhle možnosti ani
neuvažoval. Samozřejmě, že jsem byl zvědavý, co po mně asi mamka chce, ale moje
představy ani zdaleka nedosahovaly dokonalé skutečnosti.
Máš rodinu, je to na Floridě! vypálila na mě mamka okamžitě a já jsem
chvíli snad ani nemohl odpovědět. Florida! Jeden ze dvou států, kam jsem si
přál jet. Jaké jsem měl štěstí!
Ale, ozvalo se ze sluchátka a já se začínal bát, Je to jenom chlapík, co žije sám. Musíš potvrdit, že ti to nevadí.
Samozřejmě jsme o
něm něco málo věděli, ještě předtím, než jsme se museli rozhodnout. Je školním
psychologem, žije sám. Výhodou by bylo, že by na mě měl víc času, ale zato by
mi chyběla typická rodina – hlavně nějaká host mum. Nakonec jsme usoudili, že
je víc plusů, nežli mínusů.
Jasně že
nevadilo, jediné o čem jsem se ujišťoval, jestli to je opravdu na Floridě a
jestli se mi to nezdá. Takhle rychle obdržet rodinu, měl jsem ohromné štěstí.
Přeci jenom ve Student Agency strašili, že pokud jí budeme mít o prázdninách,
tak můžem být rádi.
Jenom okrajově
bych se ještě zmínil, že možnost odmítnout jsem měl jako jeden z mála
studentů, a to proto, že se jednalo o neúplnou rodinu. V normálním případě
student přidělenou rodinu musí přijmout, a pokud jsou později problémy, má
možnost kontaktovat lokálního koordinátora, který se poté najde rodinu jinou.
Během
následujících pár dní jsem na mail dostal takzvaný Placement profile, kde jsou uvedeny veškeré informace o rodině a
nechybí ani adresa domu – můžete si ho prohlédnout pomocí Google Street View.
Dozvíte se také, do jaké školy budete chodit, kdy a kam máte přijet a jestli
budete mít sourozence, domácího mazlíčka a kdo je váš koordinátor.
Dalším krokem
bylo napsat email novému host fatherovi, se kterým jsem se mořil docela dlouho
a psal jsem tam spoustu zbytečností, ale tak co, měl jsem rodinu a byl jsem
nadšený. Tam jsem přiložil svůj skype a tak jsme si během následujícího týdne i
zavolali, z čehož jsem byl později vykulený a nadšený zároveň.
A kde si to
vlastně žiju? V městečku Valrico na Floridě, kousek od Mexického zálivu
:-).
Žádné komentáře:
Okomentovat