Když jsem úspěšně
dorazil na letište v Tampě a vyzvedl si mě můj host father, tak to všechno
tak nějak začalo, jelikož let jsem bral jako něco před mojí americkou
zkušeností ;-D. A co se teda dělo potom?
Můj hostfather a
jeho vnuk (je skoro stejně starý, jako já a navíc sympaťák :-)) jsme se vydali
k autu. A nebyl to žádný velký truck, jak jsem doufal, ale pouze malej
hybrid. Potlačil jsem takový napůl zklamání nad tím, že nebudu celý rok jezdit
v obřím autě :-D a s pomocí mého „host-brothera“ (nevím, jak bych ho
jinak nazval) jsem naložil mou tašku a pro jednou jsem byl rád, že kufr není
ani o kousek výš. Tam už bysme to asi ani nevyzvedli.
Z letiště
domů to je asi hodinka cesty, kdy na mě střídavě mluvil můj host father a jeho
vnuk, přičemž já se zmohl jenom na občasné Oh
really? Oh, that´s interesting! a byl jsem celý vyjevený a koukal se kolem
sebe. I tak jsem se snažil komunikovat, přeci jenom, s těmito lidmi budu
žít celý rok a nerad bych udělal špatný dojem první hodinu, co jsme spolu.
Dům, ve kterém
bydlím, se nachází kousek od jedné z větších silnic, takže to není zas až
tak hluboko v sousedství a hned za naším dvorkem je obří golfové hřiště,
takže máme dokonalý výhled. Občas se prý stane, že některý z golfistů
rozbije okno, ale to tady nikoho netrápí. A já jsem rád, že tu to hřiště je,
protože se na něm dá krásně procházet, anebo dělat blbosti. Co mě trošku štve,
že tu nemám bazén, ale tak nemůžu mít všechno, že?
Hnedka ten den
jsme jeli na večeři do italské restaurace, kde jsem s radostí zjistil, že
za sebe nemusím platit útratu a pak ještě do AT&T, což je mobilní operátor.
Tam nám řekli, že nejdřív musím zajít do Apple, abych zjistil, jestli můj
iPhone je odemčený. Já jsem si byl jistý, že ano, ale můj host father trval na
tom, že do Applu zajít musíme a tam nám nakonec taky nic neřekli. Bylo asi
devět večer a já si myslel, že už nikam nepojedeme, ale to jsem se zmýlil.
Ještě jsme jeli do Home Depo, což je
obchod na zbůsob našeho českého Bauhausu. Host father koupil branku pro psa,
aby nelezl do mé části domu (ano, mám tu svou koupelnu, pokoj a ještě jeden
pokoj, kde občas někdo přespí a to vše je oddělené právě tou brankou :-D).
Ještě chvíli jsem se snažil o nějakou konverzaci, ale byl jsem unavený a tak
jsem šel spát.
Dorazil jsem
v pondělí a celý týden se nic moc nedělo – host father byl v práci a
já nevěděl, co bych tu mohl dělat. Bez auta nic... Jednou jsem se teda vydal na
procházku po okolí a byl jsem rád, že jsem se neztratil, protože to tu všechno
vypadá úplně stejně a od baráku na dojití tu není nic, co by stálo za zmínku.
Kdybych měl kolo, mohl bych si zajet do relativně blízké benzínky, ale kolo
nemám a chodit tak daleko se mi nechce. A ani na tom kole by to v tuhle
roční dobu nebylo zrovna příjemné – na Floridě je vlhko a teplo, takže se
spotíte během pár okamžiků. Naštěstí tu tedy mají klimatizaci, ale někdy to
s ní tak přehánějí, že uvažuji o nošení mikiny a téměř vždycky se těším,
až se z auta/obchodu dostaneme ven a já se budu moct ohřát. Víc se začalo
dít až o víkendu, ale o tom napíšu samostatný článek ;-).
Žádné komentáře:
Okomentovat